Svědectví

Na této stránce, chceme zvěřejňovat Vaše svědectví o tom, co pro Vás Pán vykonal na obnovách s otcem Jamesem. Pokud byste s námi chtěli podělit, napište nám a my Vaše svědectví zde zveřejníme (pokud to půjde uveďte Vaše jméno, bydliště, kdy a na které obnově jste byli).


Volám sa Rado, narodil som sa ako štvrté, no postihnuté dieťa. Keď som začal poriadne chodiť, mal som 12 rokov. Malo to jednu chybu. Každý rok som zodral veľké množstvo párov topánok, každý mesiac asi 7 párov. V roku 2005, keď bol otec James Manjackal Prešove, cez Ducha Svätého mi povedal, že Radko bude zdravý. Vtedy som uveril, ale len na pár dní, že môžem byť zdravý. Po niekoľkých rokoch som bol znova v Prešove na evanjelizačnom seminári – Oheň , kde bol otec Ricardo. Takým znakom si ma zavolal dopredu, to by ste ani neverili. Cez Ducha Svätého mi predpovedal, že budem riadne hýbať rukou. Ja som zastal v prostriedku, a dodal: „Tento človek bude celkom zdravý.“ Minulý rok na otcovi Jamesovi Manjackalovi som pocítil, že mám ísť svedčiť, že som celkom zdravý. Mnohí sa so mnou ani nebavili. Bolo to pre nich niečo nezvyčajné. Od septembra si mením dvoje topánky. Vôbec nie sú deravé. Chodím o 99% lepšie. V októbri, keď som bol v Brne na otcovi Jamesovi Manjackalovi, tak sa mi veľmi triasli nohy, myslel som si, že padnem. Lyžicu som držal ako bager, už ju držím normálne. Mám rôzne pokušenia. Ale pre Ježiša všetko obetujem. Teraz sa mi hlas zhoršil, lebo Ježiš mi ho dolaďuje.
No už sa stalo, že som spieval v kostole, skoro ako operný spevák. Viem si odniesť tácku s jedlom, zatiaľ bez polievky. Aj malinovku si dokážem sám odniesť v pohári. Viete, kvôli čomu som toľko vecí dosiahol? No, vďaka Ježišovi. Snažím sa byť v milosti posväcujúcej, chodiť do kostola dennodenne. Modlitba a čítanie Svätého písma ma udržuje. Časté Sväté prijímanie mi dodáva silu. Už sa mi snívalo, že ma anjel niesol do neba. Mám pokoj v srdci.

Za všetko chvála Ježišovi !
Radoslav


Volám sa František,55r. /žilinský kraj- Slovensko/. Som ten,ktorému otec James 13.6.2015 v Nitre na eucharistickej obnove povedal: „František,teraz ťa Pán Ježiš uzdravuje z tvojej nemoci, a ver tomu,ver tomu!!!./2x/..a uzdravuje ťa aj zo závislosti“../predtým hovoril o závislostiach na drogách, alkohole a fajčení, fajčenie dal na úroveň drog a alkoholizmu, čo ma nahnevalo, lebo som bol silný fajčiar -40r- od strednej školy/. Mám nevyličitelnú nemoc – Ankylozujúcu spondilitídu /Bechterev/, ľudovo reumu, s velkými bolestiami stuhnutej celej chrbtice /už aj krčnej/ a klbov už viac ako 20 rokov, fibriláciu predsieni – arytmia srdca a po niekoľkoročnej špecialnej a nákladnej bioliečbe vo NURCH Piešťany, ako vedíajší účinok liečby aj psoriázu /mokvavé vodové fľaky s krvou/ na rukách aj nohách. V tom čase bolo v Nitre teplo asi + 34 C a ja jediný som bol na duchovnej obnove s otcom Jamesom v košeli s dlhým rukávom, lebo mi manželka povedala, že mi nikto ani ruku nepodá, ked uvidí tie krvavé fľaky na rukách … Po tom, ako otec James vyslovil moje meno a že Pán ma uzdravuje, aj ked som pocítil príjemné teplo po tele /ako pri kalciovej injekcii/, aj tak som zapochyboval, lebo prečo práve mňa z toľkých zúčastnených ludí by mal Ježiš uzdraviť, ked som sa toľkokrát rúhal Bohu, vyčítal Mu, prečo práve na mňa dopustil túto nemoc a nesmierne bolesti… A potom prišlo niečo, čo si neviem ľudským rozumom a logikou vysvetliť…ked som si vyhrnul rukáv košele na ruke, začali sa mi strácať mokvavé krvavé flaky na rukách a v priebehu pár minút ostali len suché mierne červené miesta. Manželke hovorím: pozri na moje ruky…jej reakcia ..neblázni…ukáž nohy…aj na nohách sa viditelne strácali mokvavé miesta a ostali len suché
červené miesta. Do večera aj tie sa stratili na rukách aj nohách a ako spomienka na túto kožnú nemoc mi ostali len hnedé flaky na ľavej nohe dodnes /asi aby som nezabudol/. Ďalšie prekvapenie nastalo večer. Do Nitry na seminár sme dochádzali denne z Podhájskej, kde sme boli ubytovaní. Večer sme s manželkou v altánku pili kávičku a ja som si zapálil cigaretu, ktorá mi vôbec nechutila /môj denný režim od 6,00hod do večera bol cca 5x káva a 1 až 1,5 balika cigariet,t.j 20 až 35 ks/. S fajčením som chcel velakrát prestať, pretože som mal problémy s plúcami /kapacita plúc bola len na 30perc./, absolvoval som dokonca odvykaciu kúru, ale zbytočne. V ten večer to bola moja posledná cigareta dodnes. Najväčším mojim problémom bola fibrilácia predsieni + arytmia srdca, ktorú som mal čoraz častejšie /niekedy aj 2x do týždňa/. Prejavuje sa to tým, že srdce začne mať tep viac ako 200x/min, a ak to neprestane po užití lieku Egilok do 10 min,, človek stráca orientáciu a pred očami má hmlu, vtedy si vždy myslim, že je to môj odchod z tohto sveta. Od 13.6.2015 som tento stav nemal ani raz … Rovnako mi prestali všetky bolesti klbov a chrbtice, aj ked stuhnutie a nehybnosť včetne krčnej ostala. V priebehu mesiaca jun a jul 2015 som absolvoval pravidelné kontrolné vyšetrenia s velmi zaujímavými pozitivnými výsledkami, dokonca aj vysoký tlak, na ktorý sa liečim asi 10 rokov, je v norme a bez liekov… Odstupom času a po prečítani Biblie /Starý a Nový Zákon/ som vďačný Pánu Ježišovi aj za nemoc, ktorú na mňa dopustil, pretože si teraz uvedomujem, ako by som dopadol v čase, keď som žil svetským životom ako muž sveta so všetkými žiadostivosťami tela. Verím, že proces uzdravenia od Pána Ježiša nie je ešte ukončený, pretože pre Neho nič nie je nemožné a pôsobí aj dnes.

S pozdravom František


Na duchovnej obnove s otcom Jamesom sme sa celá rodina zúčastnili v júni 2015 v Nitre. Šli sme tam hlavne preto, aby sme sa modlili za uzdravenie mojej manželky a dcérky z atopického ekzému. Ja som sa tiež chcel zbaviť mojich dlhotrvajúcich bolestí chrbta. Na obnove sme zažili veľmi pekný čas, veľa sme sa dozvedeli a duchovne sme sa obohatili.
Počas programu otec James vyzval rodičov, aby mu priniesli svoje ťažko choré deti. Moja vtedy dva a pol ročná dcéra mala atopický ekzém na ruke asi od jedného roka, často sa v noci škrabala (až do krvi) a žiadny z liekov, ktoré jej predpísali lekári jej dlhodobo nepomáhal. Po modlitbe otca Jamesa za ňu sme na celú vec akosi zabudli a šli domov. Po pár dňoch sme si ale uvedomili, že dcére sa ekzém postupne výrazne zlepšuje a po približne týždni ZMIZOL ÚPLNE. Je teraz úplne zdravá, nezostalo jej na ruke úplne nič, dokonca si už ani nepamätá na ktorej ruke ekzém mala. Kožu má zdravú a čistú. Sme z toho veľmi štastní.
My s manželkou sme sa svojich zdravotných problémov zatiaľ nazbavili úplne, aj keď každému z nás sa zdá, že sa problémy o niečo zmiernili.
Nakoniec by som chcel zo srdca poďakovať otcovi Jamesovi a všetkým organizátorom tejto duchovnej obnovy.
Peter, Andrejka a Hanka z Nitry


Drazí v Kristu,
15. až 17.října 2015 jako účastník duchovní obnovy s otcem Jamesem, jsem byl vyzván k napsání svědectví o mém uzdravení. Můj příběh se ale odehrává daleko dříve v Koclířově u Svitav. Tenkrát do Koclířova na duchovní obnovu s otcem Jamesem jsem nejel ani já, ale můj bratr. Pouze jsem se sním vezl v autě. Chtěl jsem totiž navštívit mého přítele otce Františka Líznu ve Vyšehorkách ,a protože to bylo po cestě tak mě bratr vzal ze Šumperka. Zastavili jsme na faře ve Vyšehorkách ,kde nám paní Josefka řekla, že otec František je v Koclířově.
Věděl jsem, že bratr jede na ,,nějakého otce Jamese Manjackala , černocha, který prej uzdravuje“ Nikdy by mě nenapadlo ,že otec František, Jezuita, by mohl být na této jeho duchovní obnově. V domění ,že má náš otec v Koclířově ,,někde“ svoje exercicie jsem dále pokračoval v cestě s bratrem.
Jaké bylo šťastné shledání, když jsem se vyděl po dlouhé době s naším otcem. K mému překvapení otec řekl: ,,jsem zde na otci Jamesovi“ Chtěl jsem být účasten ,alespoň Mše svaté ,ale pořadatelé mě do areálu nepustili. Naštěstí při otci Františkovi byla Marie, která měla navíc vstupenky.
Bylo úterý večer, Mše svatá s otcem Jamesem mě zcela uchvátila. Věděl jsem, že zůstanu až do neděle. Neměl jsem ubytování ,celý týden jsem spal na seně pro ovce. Neměl jsem ani kartáček a zubní pastu. Otec James ten den ještě řekl, že ve čtvrtek bude modlitba za uzdravení. V tu dobu jsem kouřil asi 30 cigaret denně. Ten den už jsem si již nezapálil. Vše jsem chtěl vložit do té modlitby za uzdravení i jiné věci.
V té době se můj život odehrával takto:,, Asi pátý rok, co jsem vyšel z vězení, jsem se nastěhoval k ženě o 20 let starší ,s kterou jsem sexuálně žil .Pily jsme alkohol téměř denně. Za téměř 5 let jsem od ní nebyl odloučen ani jediný den, hlídala si mě. Již jsem věděl, že se k ní nevrátím.
Ve středu otec James vedl duchovní obnou se zaměřením na naše hříchy. Uvědomil jsem si jaký jsem vedl ubohý život. Šel jsem ke svátosti smíření. Ve čtvrtek byla rekolekce na téma povzbuzení naší víry. Do večerní modlitby za uzdravení a osvobození jsem vložil vše co mě v té době spoutávalo: smilstvo, kouření ,alkoholismus. Při uzdravování jsem slyšel své jméno ,,Jan jsi osvobozen!“ Byl rok 2010.
Nyní žiji v církevně uzavřeném manželství. Již pátým rokem studuji SOŠ a tento semestr maturuji. V roce 2013 jsem přijal svátost biřmování v olomoucké katedrále sv. Václava od pana biskupa Jana Graubnera. Minulý rok se nám narodil syn Jan, je pokřtěný jako ,,Jan miláček Páně“
15. až 17.října 2015 jsem byl už nedočkavý až uvidím znovu otce Jamese neměl jsem sebemenší pochybnosti, že mimo jiné kněze tam spatřím i mého přítele otce Františka Líznu a také Marii. Tentokrát jsem byl opět spoutaný a to alkoholismem a pornografií, která mě téměř neustále vyčerpávala. Byl jsem bezradný. Ve skrytu své duše jsem, ale nepochyboval, že mě otec James Manjackal skrze Pána Ježíše opět uzdraví.
V pátek jsem znovu slyšel své jméno „Jane jsi uzdraven“. Kněz s Indie však podmínil mé uzdravení napsáním svědectví s odvoláním na verš z Písma svatého Lk 17, 11-19. Toto také činím a pevně věřím, že jsem uzdravený. Ježíši děkuji a prosím za otce Jamese.
Jan Ležanský


TOBĚ PATŘÍ CHVÁLA, ČEST A SLÁVA, JEŽÍŠI!
Dovolte mi, abych touto cestou svědčila o milosti a Božím milosrdenství, které se mi dostává. Plním takto slib, který jsem Panu Ježíši dala v modlitbách a prosbách za mé úplné uzdravení.
V loňském roce, rok a půl po mém obrácení, mi byl diagnostikovaný zhoubný nádor. Od mého prozření jsem na sobě hodně pracovala, ale má znalost Pravdy, Evangelia, Bible a má víra ještě nebyly tak silné. Neměla jsem však na vybranou. Věděla jsem, že jen Pán mě může uzdravit úplně. A tak se začal můj intenzívní „rychlokurz“ víry. Stále jsem se, možná sobecky, modlila a prosila o úplné uzdravení, ale také připustila, že Boží vůle může být jiná. Hledala jsem v Písmu pasáže, kde se píše o uzdravování, vypisovala si je, nechávala na očích a myslela na uzdravené malomocné. Satan ale působil, prožívala jsem strachy a úzkosti, našeptával: tvoje nemoc se nedá jen tak uzdravit, jak by tě mohl Ježíš uzdravit, vždyť o tobě ani neví atp. Ještě více se jsem k Pánu přimkla a jednou jsem se zeptala: „Co mohu já udělat pro Tebe?“ A dostala jsem odpověď: „JEN MI DŮVĚŘUJ. Že tě z toho vyvedu.“
Po chemoterapiích jsem jen nehybně ležela, tělo nechtělo reagovat, mohla jsem akorát přemýšlet. Tenkrát se mi to pochopitelně nelíbilo, ale dnes jsem za tyto chvíle velice vděčná. Času bylo najednou dostatek a mohla jsem tak alespoň v myšlenkách prosit o odpuštění všechny, kterým jsem, byť nechtíc, ublížila. Odpouštět těm, kteří ublížili mě a já ještě cítila zlobu. Vzala jsem to poctivě od začátku, kde jen moje paměť sahala, školka, škola, zaměstnání, jednoho po druhém, učitelky, sousedky, kolegyně v práci, nadřízené, bývalý manžel, rodiče. Ale také sobě jsem odpouštěla. Vše se dělo s pomocí Pana Ježíše, sama bych to nedokázala.
Chemoterapie, ztráta vlasů, operace, ozařování. Druhý typ chemo a biologickou léčbu jsem pro kontraindikace musela v začátku ukončit. Náročné období, ale modlitby, víra a naděje v uzdravení mě stále nesly. Využívala jsem všechny svátosti, které naše katolická církev nabízí. Velkou sílu a podporu mi dávaly modlitby přátel.
S ještě větší nadějí jsem očekávala letošní duchovní obnovy s otcem Jamesem. Mé první setkání s ním se uskutečnilo v červnu v Nitře, byl to pro mě začátek něčeho nového, ještě neuchopitelného. Avšak skrze krevní testy dělané po akci jsem věděla, že je to na dobré cestě. Druhé setkání proběhlo v říjnu v Brně. Učinila jsem zásadní zpověď. Kromě promluv se o. James modlil jednotlivě nad každým velmi vážně nemocným. Pak byla sloužena mše svatá za uzdravení. Druhý den se sloužila mše svatá s modlitbami za seslání Ducha svatého. Co se u mě v Nitře začalo, v Brně se dokončilo. Dostavila se lehkost, radost, skutečný pocit osvobození a uzdravení. Pocit, že se začíná nový život. Nezůstalo ale jen u pocitů. Díky Boží prozřetelnosti jsem měla na čtvrtý den po obnově déle plánované celotělové vyšetření-CT, které jen potvrdilo, že jsem uzdravena. DĚKUJI TI, JEŽÍŠI!
S oddaností a hlubokou vděčností
Marie
V Orlové, 23.10.2015


Jen krátce o mé minulosti, ne tak dávné. Ve středním věku svého života jsem si stále častěji uvědomovala, že zde není jen to, co můžeme vidět, ale za tímto světem je něco více a chtěla jsem „to“ poznávat. Jelikož jsem nebyla vychována ve víře, kostel jsem navštívila jen díky svým kamarádkám z dětství, které mě přibraly na Boží tělo, to jsem si velmi užívala-háčkované šatičky, háčkovaný košíček cukrem naškrobený, naplněný lístky pivoněk. Košíček jsem během mše olizovala, také vím, že jsem šla pro „oplatek“, nikdo mi totiž nebránil, až do dospělosti jsem cítila chuť tohoto „oplatku“. A to byly mé začátky. Modlitbu jsem v rodině znala jen při Štědré večeři- Otčenáš, rychle odříkaný. Nyní se však vrátím k tomu střednímu věku- začala jsem hledat, hledala jsem ve špatných vodách, zkoušela jsem ledacos z ezoteriky, to už bych nerada rozebírala, tuto cestu jsem opustila cca před 8 lety, začalo to návštěvou poutního místa na Turzovce, pak už vše následovalo poměrně rychle, generální zpověď, sňatek před Pánem po 33 letém manželství, Sv. Biřmování…a co je důležité, Pán mi dal možnost začít návštěvami exercicií v Koclířově, začala jsem otcem Vellou, vše jsem mu vyznala, co se týče ezoteriky- Jeho slova jsou pro mě stěžejní- „Už se nevracej“. Pak následovaly exercicie s otcem Jamesem Manjackalem, většinou jsem byla v jednom roce na obou a to každý rok.

Ježíš mi přes ústa otce Jamese daroval Milost, jeho slova zněla- Jarmilo, jsi zahrnuta Milostí Pána, volám Álelúúújjjááááááááá, je už to několik let, ale stále si tento Dar uvědomuji a jsem za něj vděčná. Milostí a darů byla spousta. Jednou mě zase zasáhl silný pocit, že je uzdraveno mé srdce a bylo- měla jsem do té doby arytmie, dokonce mi lékař navrhoval zásah do srdce -ablaci, přiznám se, že do tohoto zákroku se mi vůbec nechtělo, pochopila jsem proč…byla jsem uzdravena Zázrakem, Pánem Ježíšem, jako když se tleskne. Někdy se účastnil těchto exercicií s otcem Jamesem také můj manžel, což bylo pro mě také zázrakem. Po jedné návštěvě těchto začal pravidelně navštěvovat nedělní mše, do této doby to byly jen sporadické návštěvy, protože byl přesvědčen, že člověk, který věří, přece ještě nemusí navštěvovat kostel každý týden…po exerciciích nastala změna, Álelújááá.

Před časem jsme se zase spolu účastnili akce pro manželské páry v Rotundě brněnského výstaviště s Dr. Richim, milé překvapení byla účast také i otce Jamese, zase jsme zakusili Boží doteky, Álleeelllúúújjjá. Pak následovalo ještě Brno s otcem Jamesem- zde jsem byla s kamarádkou, v tuto dobu jsem věděla, že mě čeká v brzké domě operace kyčelního kloubu, vnímala jsem, že mě tato operace nemine, ale také jsem měla vnitřní jistotu, že Pán Ježíš bude stále se mnou a že se nemusím ničeho bát.

A nyní ta poslední zkušenost. Když mi přišla upoutávka o akci otce Jamese v Nitře, ptala jsem se manžela, zda bychom spolu nejeli. Byl překvapen, …proč, když jsme už tolikrát byli a tak daleko…hodně důvodů, proč ne…nějakou dobu jsem nechala tak, ale pak jsem zkusila znovu a vyšlo to- manžel dokonce začal aktivně zjišťovat, jak se dostat nejlépe, ubytování …už žádné slovo proti, spíše naopak, zázrak Álelúúújááá /to jsem totiž nenapsala, že vždy, když jsem nás přihlašovala na předešlé akce, vždy měl zprvu výhrady/. Také dlužno říci, že při těch předešlých akcích jsme neměli takové přání, co se týče uzdravení, jako nyní. Manžel je totiž druhým rokem nemocný, onemocnění je velmi plíživé, jedná se o neurologický projev, lékaři usuzují na Parkinsnovu chorobu, i když stále visí otazník, jelikož projevy onemocnění nejsou zcela typické. Toto onemocnění doprovází velmi silná bolest střední části zad, žádné léky dosud tuto nezmírnily, během dne vlastně stále hledá úlevové polohy, které by aspoň trochu bolest zmírnily. S tím vším souvisí i změny – smutek, beznaděj, otázky -co bude dále, jak se bude nemoc vyvíjet…to vše jsme prožívali spolu. Sestupná tendence tohoto stavu. Asi 14 dní před duchovní obnovou s otcem Jamesem byl v nemocnici na infuzích- aby se ulevilo od bolestí. Tento 14 denní pobyt také nebyl účinný i přes snahu zdravotníků neurologického oddělení. A v takové situaci jsme jeli s nadějí do Nitry. Atmosféra zde s 2 tis. lidmi se nedá popsat slovy, každý okamžik s Duchem Svatým, Pánem i Matičkou, jejich blízkost byla tak zřejmá, že až se dech tajil, slzy tekly proudem. Radost a Naděje….a v této atmosféře jsem si stále uvědomovala, jak je manželovi těžko, fyzicky byl úplně zničený, při sezení se propínal, hledal úlevu, mnohokrát usnul, ale nestěžoval si a bylo vidět, že se snaží zachytit co nejvíce z těchto dní, i když to bylo pro něho tak těžké. Jak mi ho bylo líto, v takovém stavu ještě nebyl. Modlili jsme se ruku v ruce. Tři dny téměř nic nejedl…místy jsem se propadala – strach, obavy, beznaděj, naštěstí nikdy dlouho, …tento stav rychle vystřídala Víra a Naděje. Jeho jméno – Jiří, vyslovil otec James vícekrát, …Jsi uzdraven….

Nakonec, když se otec James ptal, kdo byl tělesně uzdraven- Jiří nepovstal…ale pak, když dal další dvě otázky týkající se duchovního růstu – Jiří povstal, hlásil se k tomuto uzdravení. Jak poprvé nepovstal, bylo mi líto, že to tak cítí, ale pak jsem si uvědomila…Pán Ježíš má opravdu svůj způsob, ne vždy odpovídá našemu očekávání…..Ještě i při cestě domů bylo manželovi všelijak, pak ale docházelo a dochází stále ze změně…už to není ta sestupná tendence, ale stav se zlepšuje každým dnem – a jak k tomu dochází- modlíme se více, čteme krátce z bible, používáme ex.olej na bolestivá místa, přikládám v modlitbě a víře ruce…a věříme, že Pán uzdravuje mého manžela, jak dalece bude uzdraven, kdy bude uzdraven-to ví jen Pán Bůh, my se budeme modlit za vytrvalost v modlitbě a víře a také věříme, že Pán toto vše použije ke spáse duší v naší rodině i mimo ni.

A co se mě týče, stav nohy po výměně kyčelního kloubu se zlepšil, bolesti ustoupily, někdy jsem díky nim kulhala – teď myslím není tento zásah poznat.

Změnila se má modlitba, cítím, že se více modlím s Pánem a Matičkou Boží dohromady. Také po návratu z obnovy se projevila snaha o nápravy v různých oblastech života. Vnímáme i změny v rodině u našich blízkých.

To jsou ta Požehnání a Milosti Boží, za které budeme stále děkovat a chválit Pána.
Álelúújjjáá

Jarmila Glombicová
z Frýdku-Místku


Mocná síla Eucharistie
Naši kamarádi ze společenství se vrátili z evangelizačního dne v roce 2010. Pamatuji si to jako dnes. Plni dojmů a radosti nám svědčili o nádherném dni, který prožili. Vyprávěli nám spoustu nádherných svědectví, které Pán Ježíš zázračně učinil prostřednictvím Otce Jamese Manjackala. S mou ségrou Evičkou jsme se hned rozhodly, že příští rok pojedeme na duchovní cvičení s tímto charismatickým katolickým knězem.
Jak se rok s rokem sešel… vyrážíme z Prahy na tyto duchovní cvičení. Jsem strašně moc natěšená a taky velmi zvědavá…
Před několika lety jsem měla úraz – přejeté nohy autem. Levou 2x a pravou 1x. Po tomto úraze jsem absolvovala nesčetné množství vyšetření. Má diagnóza byla následovná: Nohy budou stále natékat, není možné uzdravení. Otoky budeme ošetřovat, aby se stále nezvětšovaly. Od této doby jsem začala navštěvovat v Praze kliniku 3x týdně, kde mi otoky, které se mi tvořili v nohách přístrojem odváděli do uzlinek v tříslech. Každý půl rok mě čekala ještě speciální 14-ti denní kůru, kde mi nohy vázali spousty obinadly vypodkládané molitánkami a podložkami na zadržení otoků. Každý den mi nohy sestřička převazovala. Měla jsem totiž porušený linfatický systém. Musela jsem nosit denně kompresní speciální punčocháče, protože jinak by se mi otok stále zvětšovat. Pan primář mi řekl, že uzdravení je vyloučené. Léčbu budu muset podstupovat stále a tato léčba jen stabilizuje otok, aby se stále nezvětšoval. Od té doby co mi nohy nesloužili jako dříve… nevěděla jsem co je to klidné spaní. Nohy nejen že natékali, ale také velmi boleli. Nemohla jsem ležet, sedět, chodit… nohy také hodně pálili. Najednou jsem si uvědomila, jak málo jsem byla vděčná za mé zdraví a brala jsem vše jako samozřejmost.
Vnitřně jsem od duchovních cvičení hodně očekávala. Přednášky a svědectví, o kterých Otec James mluvil byly tak živé, že jsem musela plakat. Každý den byla mše svatá a po mši svaté byla adorace za uzdravení.
Při adoraci Otec říkal spoustu jmen lidí, kteří byli na místě uzdraveni. Musím se přiznat, že první i druhý den jsem z toho byla taková zmatená. Jak může znát ty jména? Pravdou je, že Ježíš si tohoto kněze mocně používá a zjevuje mu tyto jména.
Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Byla STŘEDA a po mši svaté opět adorace za uzdravení. Klečela jsem na zemi a celé nitro toužilo slyšet mé jméno. V srdci jsem říkala: Pane Ježíši já bych chtěla taky tak slyšet své jméno.“ V tu vteřinu se to stalo. „Jano, jsi uzdravena, přijmi a děkuj.“ Tento okamžik byl pro mě velmi silný. Jen jsem pomyslela a náš Pán Ježíš se nade mnou smiloval? Začala jsem strašně moc plakat. Cítila jsem v celém těle, že se mi vše rovná a uzdravuje. Zvláštní a nádherné teplo mi proudilo celým tělem. Byl to tak nepopsatelně krásný okamžik. V tento moment jsem věděla, že Pán se mě dotkl jeho mocí a silou. Stále jsem plakala a nebyla jsem k utišení. Moje sestřička Evička mě objala a byla mi na blízku. Z hloubi svého srdce jsem jen stále v tichosti volala:
„Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji Ti Ježíši.“
Od tohoto dne opět spím dobře. Nohy mě nebolí. Na kliniku již nechodím. Punčocháče též nenosím. Nohy nenatékají. Cítím se skvěle. Děkuji Ti Pane Ježíši, za tuto velikou milost a dar uzdravení. Děkuji Ti z celého srdce za Otce Jamese Manjackala. Prosím Tě žehnej každému jeho kroku. Děkuji Ti matičko Boží Panno Maria, že se za nás stále přimlouváš u svého Syna. Prosím Tě opatruj nás a doveď nás do našeho Nebeského domova.
Jana Prokůpková


Na duchovní obnovu jsem jela se svojí maminkou, která už mnoho let trpí třesem rukou tak, že bylo pro ni těžké se najíst, špatně se jí i psalo, kávu z jednoho pokoje do druhého bez vylití nepřenesla. Byla částečně uzdravena. Pravá ruka se jí třese minimálně a levá mírně. S tím, jak se jí třásly ruce před uzdravením, se to ale nedá srovnat. Zkvalitnilo to její život a je za to moc vděčná. Díky Bohu.
Bolestmi zad jsme trpěly dlouhé roky obě. Obě jsme na to užívaly dost často léky proti bolesti. Maminka chodila často na obstřiky páteře. Jak nemohla vydržet bolestí, prošla řadou rehabilitací, ale bolesti se po krátké době vracely. Já dělám ve zdravotnictví v LDN, kde je mnoho ležících pacientů, takže mě záda taky bolela velice často. Minimálně 2x týdně jsem si musela vzít prášek proti bolesti. V neděli po duchovní obnově, kdy jsme šly s těžkými zavazadly dlouhý kus pěšky k autobusu, jsme se obě podivovaly, že nás vůbec i přes tu zátěž nebolí záda. Byly jsme uzdraveny. Je to skoro 2 měsíce od našeho uzdravení a já ani maminka netrpíme vůbec žádnou bolestí, nevíme co jsou bolesti zad. Aleluja, Aleluja. Děkujeme Ježíši za uzdravení.
Beáta a maminka Anna


Po celé těhotenství, ale obzvláště rok a půl po porodu mého syna jsem trpěla silným pálením žáhy. Pálení žáhy bylo pro mne čím dál bolestivější už po každém jídle i večer před spaním. Na internetu jsem si přečetla, že v tom případě se musí jít na operaci a toho jsem se bála, protože mám tři děti a nejmladší batole stále ještě kojím.
Na exercíciích otce Jamese Manjackala jsem byla uzdravena! Hned druhý den duchovních cvičení a pak po návratu domů jsem začala pociťovat, že můj žaludek a trávení jsou v pořádku. Rovněž bolesti hlavy od té doby nemám a celkově je mé tělo opravdu jako nové. V minulosti jsem byla na exercíciích otce Jamese uzdravena se závislosti na cigaretách.
Nyní každý den chválím našeho Pána a děkuji za všechny milosti, za uzdravení tělesné i duchovní. Děkuji také Pánu Bohu za otce Jamese. Ať ho Panna Maria ochraňuje na jeho misiích! Též se doma modlíme, ať Pán žehná celému týmu všech lidí, kteří pořádají duchovní obnovy.
Marika Potoček


Během fyzického uzdravování na duchovním cvičení s Jamesem Manjackalem v neděli o Letnicích v Brně 2014 jsem byla i já uzdravena, a to ze špatného držení zad. Dříve jsem se již od puberty hrbila a v posledních letech mi to hodně vadilo. Nevěděla jsem ale, jak záda narovnat a chodit vzpřímeně, protože můj problém byl spojen s nepřijímáním vlastního ženského těla. Cítila jsem se odmítána a nepřijímána lidmi, což pramenilo již z prenatálního období, kdy mě matka nechtěla a přemýšlela o potratu. V období dospívání mě otec svými nevhodnými komentáři dost ublížil a já jsem se začala hrbit. Pocit viny ve mně vyvolával snahu se všem zavděčit a přesvědčit je o tom, že i já můžu žít na tomto světě. Chtěla jsem se svojí prací, pílí a poslušností nějak vykoupit. Bylo to však čím dál horší, už jsem dál nemohla a prosila jsem Boha, aby mě zachránil.
A Bůh v roce 2010 zásadním způsobem zasáhl do mého života. Začala jsem jezdit na uzdravování otce Jamese a Eliase Velly a hodně vnitřních zranění tak bylo Ježíšem uzdraveno a smazáno.
Když jsem pak byla přítomna uzdravování v Brně 2014, nezajímala jsem se tak o fyzické uzdravení, protože jsem neměla nějakou nemoc jako jiní lidé, ale spíše jsem se chtěla ještě více vnitřně uzdravit a hlavně jsem chtěla dostat Ducha svatého. Byla jsem však velmi oslovena svědectvím lidí, kteří svědčili o fyzickém uzdravení se závažných nemocí. Proto jsem se při dalším fyzickém uzdravování modlila spolu s otcem Jamesem za nemocné a zapomněla jsem tak úplně na sebe. Náhle jsem však pocítila sama na sobě, že mnou projela od břicha až ke hlavě nějaká síla, která narovnala má záda a já jsem si uvědomila, že sedím na židli rovně bez jakékoli námahy a nepříjemných stavů a pocitů vůči mému tělu i vůči lidem kolem mě. Cítila jsem neobyčejnou lehkost a vnímala jsem: Takto mě Bůh stvořil. Najednou jsem již neměla myšlenky o tom, že někomu překážím a že jsem pro druhé přítěž. Šla jsem se projít poprvé vzpřímeně a bez výčitek, že jsem na světě lidem na obtíž. Najednou mi vůbec nepřipadalo, že se na mě lidé dívají s nepřijetím. Bylo mi úplně jedno, co si o mně kdo myslí, neboť jsem vnímala tuto zázračnou změnu na svém těle a říkala jsem si, jak mi to dlouho vydrží?
Druhý den ráno jsem se šla hned podívat do zrcadla, jestli mám ta záda pořád rovná a k mému údivu a milému překvapení rovná byla. Když jdu po městě, dívám se do výloh a v odrazu nemohu sama sebe poznat. Dříve jsem si říkala, jak vypadám hrozně, jak nějaké shrbené zvíře. Dnes si říkám, jak je možné, že ta záda pořád drží a nemám potřebu se hrbit? Jako kdybych měla v zádech nějaké vzpěry. I ostatní známí si změny všimli a řekli mi, že chodím vznešeně a že jsem omládla. Odpověděla jsem, že mě Ježíš uzdravil na duchovním cvičení s Jamesem Manjackalem, které bylo v duchu Božího slova: Hle, tvořím věci nové. Přála jsem si dostat Ducha Svatého a Bůh mi dal narovnaná záda jako dar, o který jsem ho ale nikdy neprosila a ani mě nenapadlo, že je to vůbec možné. Přišlo to samo z nebe asi tak, jak přišel z nebe na apoštoly Duch svatý a způsobil v nich zásadní celoživotní změnu.
Teď prosím Boha, aby mi rozvázal i můj jazyk a dal mi sílu o Něm hlásat vše, čím nás obdaroval. K tomu však potřebuji odvahu a sílu od Ducha svatého, protože toho sama nejsem schopna. Ale Duch svatý nám všechno dá, co je ve shodě s Boží vůlí. Díky za krásné Letnice v Brně 2014.
Petra, 38 let, Brno


Asi každý, kdo byl na duchovní obnově v Brně, by mohl psát svůj vlastní příběh. O otci Jamesi jsem poprvé slyšel asi před dvěma lety, byl jsem tam zván na duchovní obnovu svými příbuznými, ale nezúčastnil jsem se, byl jsem zdravý a necítil jsem potřebu ani zvědavost tam být.
Do Brna jsem jel s manželkou. Přihlásil jsem nás dost pozdě, ale přece. Jel jsem tam s konkrétním přáním o konkrétní vnitřní uzdravení mých uzlů, kterými vnitřně velice trpím a již roky se je snažím pomocí všech možných novén rozvázat, a za tělesné uzdravení manželky. Modlím se hodně a často, a někdy i rád (…), snažím se aktivně s uzly bojovat, a to nikoli jen svými silami, modlitbami, růženci, novénami, půsty a mšemi, ale to vše hlavně a především s prosbou o Boží pomoc, o vedení Duchem svatým a na Mariinu přímluvu. Poslouchám pořád dokola přednášky otce Kodeta, čtu duchovní literaturu, světce, Marka Váchu, ale zkrátka jsem poznal, že sám při nejlepší vůli toho moc nedokážu, občas nějaký ten malý úspěch. Řekl bych, že se to pomalinku lepší, ale žádná výraznější změna, které by si někdo v mém okolí všiml…
Když se mě žena zeptala, jestli nepojedeme na o. Jamese, tušil jsem, že když ne toto, tak už mi nepomůže nic, že to může být šance, jak s tím konečně pohnout, jak se z toho vymanit. Bůh ke mně stejně stále mlčí, neodpovídá, nepomůže…, spíš dopustí občas nějaký ten trn do zad, nechává mě opakovaně klopýtat a propadat do bahna až na dno, a pak zase vstávat, litovat a plahočit se z bahna na suchý břeh. Zkrátka řekl jsem si, že to možná chce zkusit tuto cestu. Tak jsme jeli. Nebudu popisovat, jak hluboký dojem na mě učinil otec James a jeho jasná, nahlas vyslovená slova. Vždy během odpoledního programu za odpuštění a uzdravení jsem velice prosil Pána o tělesné uzdravení manželky, která trpí častými problémy se srdečními arytmiemi a žlučníkem. Rychlou zdravotní záchranku voláme každých pár týdnů. Velmi jsem tedy Pána prosil za její uzdravení, a pak za rozvázání mých závislostí a vnitřních trápení, na která jsem po pár letech tvrdých vnitřních bojů a přemáhání už skoro rezignoval. Zdravotně jsem měl narůstající problémy s náhlou a ostrou bolestí v zadní části hlavy, kdy jsem se během chvíle dostával do fáze ztráty vnímání okolí, soustředění a závratí, ztráty rovnováhy, poruch ostrosti vidění apod. Toto se stupňovalo během několika měsíců a týden před obnovou jsem tyto stavy měl už snad každé dvě hodiny. Byl jsem rozhodnutý jít k lékaři na vyšetření hlavy. Také se stupňovaly nepříjemné stahy kolem srdce, kdy jsem měl občas pocit, že dostávám infarkt. Zrychlený dech, náběh na mdloby apod. Ale já jsem neprosil za své uzdravení, tak nějak se s tím dalo žít a nepovažoval jsem to za nic ve srovnání např. s nádorovými onemocněními. Velmi jsem prosil pouze za manželčino uzdravení, za její zdravé srdce a žlučník, aby nebyla pořád ve stresu a strachu. K těmto prosbám jsem připojil i ty za rozvázání mých uzlů.
Byl jsem opravdu zklamaný, když jsem neslyšel z úst otce Jamese manželčino jméno ani v pátek, a ani v sobotu. Během proseb o uzdravení mě bolelo celé tělo – to problematické místo v hlavě, svírání u srdce a další části těla, kde jsem měl někdy problémy. Po několika týdnech musím konstatovat, že manželka zřejmě uzdravená není, i když nevíme, jak a kdy (a jestli) to má Pán v plánu… zato u mě se moje zdravotní problémy s bolestmi hlavy a srdcem od této obnovy již vůbec ani jedinkrát neobjevily. Když to shrnu – jel jsem tam vyprosit manželčino uzdravení a rozvázání mých uzlů s tím, že jsem říkal Pánovi – …mě nemusíš uzdravit, to se dá vydržet, za sebe neprosím, ale prosím uzdrav manželku, ta trpí mnohem víc, než já…No a ty uzly mi taky zůstaly nerozvázané, už jsem si to stačil prověřit. Asi to má nějaký smysl, odevzdávám to Pánovi, ať s tím naloží podle svého. Ještě dodám, že po vkládání rukou jsem byl chvíli bledý a rozechvělý jak asi každý, ale to přestalo a další 3-4 dny jsem doma tajně sám pořád radostně tancoval a zpíval písničky a popěvky k Duchu svatému (normálně by mě žádná síla k tanci nedonutila). Jsem velmi uzavřená a nepřístupná povaha, ale po ty 3 dny jsem nevysvětlitelně a spontánně musel zpívat a byl jsem plný opravdové a mé povaze ne moc blízké radosti. Celý svět jsem viděl pozitivně, lidi, směřování lidstva, štěkající psy, všechno. Co jsem už vůbec nechápal, manželce jsem ani neodsekával na její otázky, automaticky a bez dlouhých řečí a vyčítavých pohledů jsem jí pomáhal… no nechápal jsem sám sebe ani to, co se se mnou děje. Tomu říkám zázrak. Samozřejmě jsem všem známým rozeslal odkaz na stránky otce Jamese a udělal propagaci jeho duchovní obnově.
Jen ještě ty uzly, kdyby jednou Pán dopustil a aspoň jeden jediný kdyby rozvázal…ale co já můžu vědět, možná na tom už pracuje :o) A možná s nimi mám bojovat sám, omezenými lidskými silami, a mám padat a vstávat, abych se posunul někam dál, k nějakému poznání celé pravdy o sobě, o lidském údělu vůbec, o Božím úradku, kdoví…
Dušan Zeman


V roce 2011 jsem byl na exerciciích s P. Jamesem v Koclířově. Přijel jsem tam zničený a smutný, trpící smutkem z víceleté samoty. Dlouho se mi nedařilo najít partnerku. Ten smutek jsem řešil i s psychologem a nepodařilo se nám ho odstranit. Když se P. James modlil za vnitřní uzdravení a rozvázání, pocítil jsem stav jako bych měl vzlétnout. Moje hmotnost snad klesla na polovinu. Od té chvíle jsem jiný člověk! Ježíš mě z toho smutku uzdravil. Poznal jsem to okamžitě a poznali to i mí známí, když jsem se vrátil domů.
Asi za rok byl P. James v Brně a měl jednodenní exercicie v kostele sv. Jakuba. Přednášky jsem slyšel dost mizerně, protože jsem nedávno prodělal silnější rýmu se zánětem středního ucha. Po modlitbách za uzdravení těla jsem si najednou všiml, že varhany hrají krásně a zřetelně. Pochopil jsem, co se stalo. I zbytek přednášek jsem už slyšel krásně ! A to mi zůstalo na pořád. Slyším perfektně na obě uši až do dnešních dnů.
Je úžasné, že Bůh umí člověka uzdravit během okamžiku z nemocí, které ho trápí třeba i mnoho let.
Později mě Ježíš naučil Jej milovat a mít s Ním krásný osobní vztah. A učí mě nadále. Spolu s Pannou Marií. Tím uzdravením to všechno začalo. Začal jsem nový život s Bohem. Snažím se za to vše Bohu děkovat, ale stále mi připadá, že to neumím.
Děkuji Ti Ježíši, že jsi mě proměnil v radostného křesťana ! Aleluja !
Pavel Kovařík


Před dvěma týdny – od pátku 6. do neděle 8. června 2014 – se v pavilonu F na brněnském Výstavišti, který dobře znají účastníci Katolických charismatických konferencí, konala duchovní obnova vedená indickým charismatickým knězem P. Jamesem Manjackalem, M. S. F. S. Duchovní zážitek, který ve mně tato obnova zanechala, byl natolik silný, že bych se o něj rád podělil.
O duchovní obnově otce Jamese jsme se s manželkou dověděli někdy zjara z e-mailu s pozvánkou, kterou rozeslala manželčina známá z hnutí Modlitby matek. Zejména v posledním roce začalo naše manželství povážlivě skřípat a nahromadily se v něm dříve neřešené problémy, proto jsme si řekli, že by to mohla být vhodná příležitost, jak naše manželství uzdravit. Slovům o tělesném uzdravování z pozvánky i ze svědectví jsme nevěnovali velkou pozornost, mimo jiné proto, že jsme ještě relativně mladí a fyzicky zdraví. Šlo nám především o oživení naší víry, mnohdy trochu živořící v kolotoči každodenních povinností. Dobrou průpravou nám byly rekolekce P. Vojtěcha Kodeta, které konal v Brně na Biskupském gymnáziu ve dnech 9.–11. května 2014.
Poslední týdny jsme se na duchovní obnovu hodně upnuli – „teď, nebo nikdy“. Zhruba čtrnáct dní před začátkem obnovy – přibližně v čase podání přihlášky – jsem začal pociťovat velkou duchovní posilu a pomoc. Různým řízením se ke mně dostaly knihy a nahrávky kázání, které jsem v naší situaci nejvíc potřeboval (např. knížka K. Lachmanové Vězení s klíčem uvnitř, kázání P. Vojtěcha Kodeta a P. Mariána Kuffy). Teprve později jsem pochopil, že to byla skvělá příprava na obnovu. Asi týden před ní jsem se začal modlit novénu k Panně Marii za rozvázání uzlů, kterou doporučoval P. Kodet, a konečně jsem překonal letitý vnitřní odpor k modlitbě růžence.
Najednou šlo všechno snadno, jako by mě nesla neznámá síla. Začala se ke mně zase vracet radost. „Zničehonic“ jsem začal silně toužit po obrazu Božího milosrdenství a dokonce ho neúspěšně sháněl, abychom si ho doma pověsili na stěnu. Bylo to o to zvláštnější, že o několik měsíců dříve se žena zmínila o tom, že bychom si mohli obraz koupit, ale tehdy mě ta představa příliš nenadchla, říkal jsem jí „možná, uvidíme“. Teprve po duchovní obnově jsem si uvědomil (ačkoli to nemám nikým ověřeno), že zde musely silně působit modlitby otce Jamese a organizátorů za účastníky duchovní obnovy.
Na Výstaviště jsme se ženou sice jeli spolu, ale na úvodní přednášce jsme ještě seděli každý jinde – naše studená válka dosud neskončila. Při prvním spatření otce Jamese, kterého přivezli na vozíčku, mě napadla hříšná skeptická myšlenka: a tenhle člověk má dar zázračně uzdravovat? Už záhy jsem ji ale zaplašil, neboť z jeho slov čišela velká duchovní síla a milost, zvlášť když mluvil o nutnosti vzájemného odpuštění. Po první přednášce jsme se s manželkou objali a pak už seděli pořád vedle sebe. Otec mluvil také o průběhu těžké nemoci, která u něj propukla po evangelizaci muslimů v Perském zálivu, i o vizích, které zažil během doby, kdy ležel v kómatu v nemocnici.
Odpolední program obsahující modlitby za uzdravení a mši svatou lze jen obtížně popsat slovy. Silný prožitek Boží moci a přítomnosti, jež uzdravuje, přináší pokoj a vyhání zlé duchy, je nesdělitelný a podrobný popis by spíše zkreslil dojem pro ty, kteří dosud nic podobného neprožili.
Druhý den probíhal v podobném duchu, odpolední modlitby za uzdravení byly provázeny modlitbami za odpuštění – otec Manjackal zde mimo jiné prosil za odpuštění jménem všech zasvěcených osob, které komukoli ublížily. Znovu jsem si velmi silně uvědomil, jak je důležité odpouštět a prosit za odpuštění ty, kterým jsme ublížili – jinak není možné duchovní ani fyzické uzdravení. Přestože je tato pravda zakotvena přímo v Otčenáši, často máme tendenci na ni zapomínat.
Také závěrečná mše svatá s modlitbou za vylití Ducha Svatého byla něčím mimořádným. Otec Manjackal vložil ruce na přítomné kněze a ti pak vkládali ruce na účastníky. Poprvé v životě jsem pocítil sílu Ducha Svatého a viděl, jak působí na ostatní věřící – mnozí lidé se sesunuli k zemi, kde zůstali nějaký čas v blaženém spočinutí. Zároveň jsem poprvé v životě pocítil, jak obrovským darem a milostí je svátost kněžství a jak nádherné povolání je být knězem.
Třetí den dopoledne přicházeli k mikrofonu lidé, kteří svědčili o tom, jak byli uzdraveni na této nebo minulých duchovních obnovách, často z velmi těžkých nemocí (rakovina, roztroušená skleróza a podobně), z neplodnosti a různých závislostí. Z časových důvodů se na více než polovinu z asi padesáti lidí, kteří přišli svědčit, ani nedostalo.
Původně jsme neměli v úmyslu vzít na duchovní obnovu naše dvě malé děti (hlídali je manželčini rodiče), ale poté, co jsme byli přítomni řadě dětských uzdravení, rozhodli jsme se vzít je na nedělní odpoledne s modlitbami za uzdravení také. Naše starší dcera, čtyřletá Andělka, trpí vrozenou vadou – poruchou funkce nadledvinek (kongenitální adrenální hyperplazie) a musí brát třikrát denně hormony (kortikoidy), aby její metabolismus mohl normálně fungovat. S její nemocí, která ji v běžném životě nijak fatálně neomezuje, jsme byli smířeni a ani nás nenapadlo, že by bylo možné ji uzdravit. Už v pátek ale žena měla zřetelné vnuknutí: „Proč jsi Andělku nepřivedla?“ Při odpoledních modlitbách otce Jamese za uzdravení jsme se připojili s prosbou za Andělku, je-li to Boží vůle. Když pak otec mezi jinými jmény řekl: „Andělo, Andělko, jsi uzdravena“, věděli jsme, že to byla ona. Otec James požádal, aby ti, kteří berou léky předepsané lékařem, je brali i nadále, dokud lékař uzdravení nepotvrdí (v tom se liší od různých šarlatánů). To bude v našem případě trvat několik měsíců, ale věřím, že vše půjde dobrou cestou.
Krátce po skončení duchovní obnovy jsem měl možnost se – Božím řízením – setkat mezi čtyřma očima se svým otcem. Přestože spolu máme vcelku dobré vztahy, už dlouho je zatěžují některé nevyřešené věci z minulosti. Duch Svatý mi dal sílu, abych ho poprosil o odpuštění za všechno, čím jsem mu kdy ublížil. Pak jsem mu – vlastně poprvé v životě – řekl, že ho mám moc rád, a objal ho. Po rozloučení jsem pak doma asi půl hodiny plakal štěstím, jako od dětství ještě nikdy. Bylo to, jako když konečně vyteče dlouho potlačovaný hnis. Druhý den ráno se šla i moje žena omluvit mé mamince, a naše rodinné vztahy se tak postupně uzdravují.
Kdybych měl napsat, co všechno jsme během obnovy a kolem ní prožili, bylo by to snad na celou knihu. Stále se mi před očima míhají jednotlivé střípky, například obraz mladé dívky, strašně hubené a pořezané různými nápisy (například SMRT), jak se modlí k Duchu Svatému a děkuje za vysvobození od Zlého, obrazy přátel a známých i jejich svědectví. Začínám teď žít (po řadě let chození do kostela!) opravdový život s Pánem, učím se důvěřovat Mu a naslouchat, osvobozovat se od falešných představ, které jsem si v průběhu života o Bohu vlivem různých okolností vytvořil. Najednou začínám chápat v novém světle mnohé pasáže Písma, které jsem dřív vnímal pouze rozumem, ale ne srdcem. Pochopil jsem, že život ve svatosti, který otec James zdůrazňoval, není jen pro pár vyvolených, ale je k němu povolán každý křesťan. Je důležité nikdy nezapomínat, Komu patříme. Dřív by ve mně požadavek svatosti vyvolal zděšení: tohle přece nikdy nedokážu! (A vlastně se mi ani moc nechce to dokázat…) Teprve teď mi dochází, že cesta ke svatosti, jakkoli trnitá a náročná, je vlastně velmi krásná, protože čím lepší jsme, tím blíže jsme Bohu. Je to jako když se chceme pořádně vydrhnout ve vaně, abychom byli čistí a voněli tomu, koho máme rádi.
Cítím v srdci velkou radost a vděčnost Bohu i otci Jamesovi, který přijel i za cenu velkého fyzického utrpení, a také všem organizátorům, kteří vše perfektně zajistili a vymodlili, i otci biskupu Vojtěchu Cikrlemu, který konání akce podpořil. Na závěr bych chtěl moc povzbudit všechny, kteří dočetli až sem, aby se nebáli svěřit svá trápení (jež mnohdy působí po několik generací) uzdravující moci Boží lásky. Přál bych si, aby všichni pocítili slova ze Zjevení Janova, jež se stala i mottem této duchovní obnovy: „Hle, všechno tvořím nové“ (Zj 21,5).

Michal Fránek
Převzato se svolením internetového magazínu www.sklenenykostel.cz


Mám hlubší hlubší poznání toho co ve svém životě změnit vidím více a jasněji co je špatně. A co mě nejvíce zasáhlo to je slovo evangelizovat. Při prvním setkání s P. Jamesem Manjackalem to byly dvě slova svátost smíření a nyní přibylo slovo evangelizace.
Chvála Kristu. Děkuji všem co se podíleli na uskutečnění tohoto setkání.
Radka Balejová


Jmenuji se Jana a jsem profesí speciální pedagog. Mám syna, kterému je 2,5 roku. Od jeho narození jsem viděla, že jeho vývoj neprobíhá dle normy. Prvotní příznaky se zdály, že mu jednou bude diagnostikována porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. Kolem druhého roku se přidávaly další symptomy a koncem ledna byla synovi při odbornějším scriningovém vyšetření paní psycholožkou diagnostikována porucha autistického spektra v pásmu lehkého až středně těžkého stupně.
Po návratu z duchovního setkání v Brně jsem zaznamenala neskutečnou změnu v synově chování. Stále je to divočák, ale to je jeho temperament, ten se změnit nedá,ale patologické chování, které je typické pro děti s poruchou autistického spektra je pryč… Chvála Kristu!!!!! Syn měl těžce narušený vývoj řeči a způsob hry, nebyl schopný si hrát jako ostatní děti. Nedovedete si představit, to štěstí, když vidím, že si vezme autíčko a chvíli si s ním pojezdí, naskládá do něj panáčky apod… Každý den syn říká nová slova…. Bůh učinil v našem životě zázrak, věřím tomu. Děkujeme Bohu i Otci Jamesovi


Chvála Kristu, chci se s Vámi podělit o svědectví, které prožila moje kamarádka – kolegyňka z práce. Já i ona jsme byly na exerciciích o. Manjackala v Brně poprvé. Maruška byla hledající, nepokřtěná a toužila po setkání s Bohem. Když jsem jí řekla o o. Jamesovi, hned souhlasila a přihlásila se. Po setkání mi řekla, že všechno, co o Bohu věděla, zatím přijímala rozumem a že při setkání se jí Bůh dotkl přímo srdce a řekla, že to začala brát konečně „srdcem“. Také řekla, že když byly modlitby za vnitřní uzdravení, myslela intenzivně na svého otce, který ji opustil, když jí byly asi 3 roky. Ona mu nic nevyčítá, není zraněná, ale její matka ano, dodnes mu to nemůže odpustit. Maruška se s otcem viděla naposledy, když se jí narodil první syn a říkala, že neměl zájem ani o něj. Při uzdravení nemyslela na sebe, ale na svou matku, aby ona odpustila svému muži. Následující den mi pověděla, že v neděli – den po vylití Ducha Sv. jí otec zatelefonoval asi po dvanácti letech. Mluvil o tom, že si chce dát svůj život dohromady, že by rád hodně věcí napravil a touží po odpuštění…Velká milost a důkaz Boží moci pro nás všechny!
Také chci říct, že i tato zkušenost s uzdravením na dálku a dotek Ducha Sv. při modlitbách otce Jamese jistě přispěly k tomu, co Maruška už dávno cítila – touha po křtu. Minulý týden zahájila přípravu a sláva v nebi bude jistě veliká – spolu s ní budou pokřtěni i její dva synkové a malé děťátko, které se má narodit v prosinci na sv. Barborku :-) To všechno je velká oslava Boží moci uprostřed nás maličkých. Bez odpuštění není uzdravení. To je credo otce Jamese. Kéž dokážeme odpouštět a milovat, jak nás Pán vybízí. To přeji i Vám, kdo čtete toto svědectví…
Adéla Kuchařová


Na obnovu som prišiel s cieľom uzdraviť sa. Už na parkovisku som sa pátra, ktorý nás viezol z Bratislavy spýtal, či ma vyspovedá. Povedal nech počkám, že tak urobíme v Brne. Chcel som vyzdravieť zo všetkého čo ma trápilo, či bolelo. V zime som spadol z bicykla a odvtedy ma bolela kostrč. Bolesť som pociťoval pri všetkých pohyboch tela, ktoré si vyžadovali jednotlivé úkony.
Vstávanie, narovnávanie, zohýnanie. Poskakovať som si vôbec netrúfal. Pri každom pohybe som kostrč vnímal ako niečo, čo nie je tak ako to bolo pred pádom. Po príchode do Brna som sa šiel po zaregistrovaní sa hneď vyspovedať.
Ako sa páter James v sobotu a v nedeľu vyjadril o uzdravovaní Pavlov a v nedeľu doslova vyzval mňa, Pavla, aby som nevzdoroval (neodporoval), tak som bol prekvapený a pýtal som sa sám seba:
„Ako odporujem Bohu, Duchu Svätému?! Vzdorujem?! A čím?! “ Sám sebe som si v duchu hovoril:“Paľo, nevzdoruj! Čo všetko Ti, Bože, vo mne vzdoruje?“ Nevedel som čo to je. Ale vedel som, že to takto nemôžem nechať. Uvedomil som si. „Veď to hovorí o tebe.“
Uveril som slovám, ktoré som počul z úst pátra Jamesa, lebo aj v piatok aj v sobotu aj v nedeľu som si položil ruku na miesto kde som pociťoval bolesť. A Boh ma uzdravil. Urobil to na príhovor pátra Jamesa. To viem, lebo som to pocítil. Keď som si uvedomil, že bolesť prestala, uvedomil som si, že aj úvahy o odpore Bohu, Duchu Svätému, vo mne, prestali. Myseľ som mal zasiahnutú Božou mocou. A tiež telo. Ďakoval som Bohu, že ku mne znova prišiel, a že som ho pocítil na miestach, ktoré ma dovtedy boleli.

Prijal som vo svojej mysli, v srdci i duši a na tele, že Boh môže všetko, že aj toto moje uzdravenie je spôsob, ktorým sa ma zmocňuje a lieči. Jeho sila je v nás, neznámych ľuďoch, ktorí sme liečení jeho Duchom. Uvedomil som si to, keď ma k tomu vyzval (páter James).
Vďaka Ti Bože!
Pavol Košta


Již dříve jsem byla na exerciciích o. Jamese uzdravena z migrény, byla jsem po operaci kolena, na exercicie jsem přijela s holema a odjížděla jsem bez nich. Ale hlavně, Pán mě uzdravoval vnitřně.
Samozřejmě i na těchto exerciciích (v Brně) mě Pán uzdravoval. Uzdravil mě z „alergie“ na pachy. Vždy mi vadily vůně i pachy. Dusilo mě i kadidlo v kostele. V Brně jsem šla na toaletu a v kabince byla cítit silná vůně parfému. Tentokrát se nedostavilo dušení, kašlání ani slzení…. :-) Aleluja!!! Pán opět uzdravoval také vnitřní zranění. Určitě se mi podařilo odpustit rodičům. A to je velký zázrak.
Marie Kateřina Műllerová


Velmi dakujem ze som sa mohla zucastnit duchovnej obnovy s charizmatickym o. Jamesom. Bol to velmi silny zazitok, citila som velku radost, pokoj. O. James ma velke dary, charizmu. Prvy krat som zazila modlitby za uzdravenie tela, ked som pocula moje meno, mala som zvlastny pocit. Citila som v dusi radost, pokoj. Pan Jezis chce uzdravit kazdeho cloveka ktory mu otvori srdce a uveri mu. Ak pan Boh da, velmi rada by som si duchovnu obnovu s o. Jamesom zopakovala. Dakujem, Chvalim Ta Jezisu, Dakujem Ti Jezisu.
Milena Dobiašová


V roce 2011 mi byl zjištěn nádor na nadledvině. Dle vyšetření CT se jednalo o tumor, který nevypadá jako nezhoubný.
V červenci jsem měla nastoupit na operaci, ale z důvodu infekce v krku jsem k operaci nedošlo. Dostala jsem antibiotika na vyléčení infekce krku. V té době mi bratr nabídl pro mně i manžela, přenechání reservace exercicií s P. Jamesem Manjackalem konaných v srpnu v Koclířově. Popravdě se mi tam vůbec jet nechtělo, ale pak mne bratr přemluvil, takže jsme se společně s manželem zúčastnili exerciciích, velmi se nám tam líbilo. Při kontrolním CT vyšetření v září bylo zjištěno, že nádor neroste. Po vyjmutí nádoru, byl výsledek, že se jedná o nezhoubný adenom. Věřím, že vše Bůh takto zařídil.
Letos jsme se opět zúčastnila exercicií s P. Jamesem Manjackalem. Před exerciciemi jsem se chystala k lékaři, pro bolesti v podbříšku (zřejmě nějaká cysta nebo ledvinový kamínek), které mne budili i v noci. V pátek po příjezdu jsem se vůbec necítila dobře, celý den mne mrazilo v zádech, přestože bylo teplo a všichni chodili v krátkých rukávech. Nyní po exercicích již k lékaři nemusím, protože žádné bolesti již nemám a cítím se zdráva. Díky Bohu.
Pavla


Jmenuji se Michaela Vondráčková a spolu se svou rodinou jsme se zúčastnili duchovního cvičení s o. Jamesem v Brně. Máme šest dětí a tři z nich měly diagnostikovanou převodní nedoslýchavost na obě uši se ztrátou asi 40dB, 50dB a 65dB. Lékař nám předepsal sluchadla u všech třech dětí a řekl, že ať nečekám zlepšení, spíše naopak. Modlili jsme se za jejich uzdravení a Pán nás vyslyšel. Maličká, která měla ztrátu největší, den ode dne lépe slyší, holčička s chlapečkem s menší ztrátou sluchu reagují na šeptání. Haleluja!!! Navíc manžel, který měl časté bolesti zad, říká, že pominuly. Bylo to úžasné. Chvála Pánu!!!


Jmenuji se Šárka, je mi 40 roků. Pocházím z ČR. Byla jsem vychována v katolické víře. Se svým mužem Janem jsme spolu 18 let a máme dva syny Marka a Jana. V červenci roku 2008, rok po té co jsem zakončila svá studia na teologické fakultě, mi bylo diagnostikováno nevyléčitelné onemocnění známé jako „non-Hodgkinův lymfom“ (chronická lymfocytární leukémie). Lékaři mi slibovali 10 let života bez léčby a bez jakéhokoliv omezení. Chodila jsme tedy do práce, pracovala jsem na základní škole. Postupně se můj stav začal zhoršovat a po 3 letech jsem musela podstoupit imuno-chemoterapii, která byla zahájena v červenci 2011. V červnu, měsíc před zahájením léčby, jsem byla na obnově s o. Jamesem Manjackalem v Sampoše. O. James na mě vložil ruce a modlil se. Obdržela jsem dar vnitřního uzdravení, plně jsem přijala Boží vůli a v mém srdci zavládl pokoj. Můj muž byl v té samé době vyléčen z alkoholismu, jehož hlavní příčinou byla také má nemoc. Chválila jsem Boha a děkovala mu za jeho požehnání. Před nástupem do nemocnice jsme se celá rodina devět dní modlili Novénu odevzdanosti. 20.července 2011 jsem zahájila svou léčbu. První týden jsem musela strávit v nemocnici. Můj manžel tam byl se mnou a držel mě za ruku. Léčba pravidelně pokračovala, mezi tím jsem byla propuštěna z nemocnice. V srpnu jsme celá rodina jeli na jednodenní modlitební setkání do Koclířova s o. Jamesem. Tam se stal zázrak. Ačkoliv jsem před dvěma dny prodělala chemoterapii, cítila jsem se dobře. U předchozí chemoterapie mi bylo špatně minimálně 5-7 dní.
V říjnu jsem jela na setkání do Prahy. Modlila jsem se za všechny přítomné a děkovala Bohu, že tam mohu být se svým mužem a syny. Otec James se modlil za vnitřní i fyzické uzdravení. První jméno, které vyslovil, bylo“ Šárko jsi uzdravena“. Byla jsem velice překvapena a se slzami v očích jsem chválila a děkovala Pánu. Pak P. James řekl: “ Je tady žena s leukémií, která je uzdravena“. Cítila jsem, že jsem to opět já a nakonec o. James zopakoval: „Šárko, věř, že jsi uzdravena“. Věděla jsem, že jsem skutečně uzdravena.
Po té jsem ještě musela dokončit dvě imuno-chemoterapie. Na jaře před květnou nedělí, mě doktor prohlásil za zdravou. Ale já už jsem o svém uzdravení věděla dávno. Bůh mě uzdravil. Aleluja, chválím tě, Pane a děkuji ti.
Šárka


Je to už skoro rok, co jsme se naposledy potkali s o. Jamesem. Jel sem na charismatickou obnovu do Sampoše v ČR. Přijeli jsme tam s úmyslem prosit Pána, aby nás obdaroval třetím dítětem. V té době moje žena prodělala již dva spontánní potraty. O.James na nás vložil ruce a modlil se. Na konci následující mše svaté řekl, že Ježíš obdarovává Veroniku dalším dítětem. Poté, co jsme se vrátili z duchovní obnovy, moje žena Veronika okamžitě otěhotněla a před měsícem jsme pokřtili naše třetí dítě – syna, kterému jsme dali jméno Ivan James.
Se srdečným pozdravem Zdenek s rodinou


Na konci srpna v roce 2011 můj otec náhle zemřel. Vlastnil víc než 20 krav, o které se někdo musel postarat. Moje matka byla už starší a mě farmaření nikdy nezajímalo. Měl jsem svou vlastní práci. Nedalo se nic dělat, musel jsem se o zvířata začít starat, i když jsem neměl nejmenší tušení, jak.
V říjnu 2011 jsem jel do Prahy na setkání s o.Jamesem. Byl jsem na dně, protože jsem netušil, co si s krávami v budoucnu počít. Nešlo je prostě jen prodat. Během modlení o. James řekl: „Ježíš žehná dvěma podnikatelům v jejich živnosti.“ Byl jsem velmi šťastný, protože jsem věděl, že Ježíš žehná právě mně. Moje srdce se naplnilo radostí a milostí. Věděl jsem, že nejsem sám v mé nelehké situaci. Když jsem se večer vrátil domů, hned sem běžel zkontrolovat zvířata. Dokonce jsem už z dálky viděl nově narozené telátko. A Pán mi i nadále žehná každý den. Ochránil mne v mnoha těžkých situacích. Tisíceré díky za vaše modlitby otče Jamesi.


Poprvé jsme byli na exerciciích otce Jamese Manjackala s manželem loni v létě v Koclířově u Svitav na evangelizačním dni.
Neznali jsme ho, takže jsme nevěděli, co máme očekávat. Celý program se konal venku v areálu kláštera. Byl slunečný den, pěkné vedro. Jelikož tam bylo plno lidí, hledali jsme místo, kam si sedneme. Našli jsme ho za jedním keřem. Bylo to sice dál od podia, na otce Jamese jsme ani pořádně neviděli, ale sedět se tam dalo.
Překvapil nás průběh celého dne – živost, která tam vládla. V naší republice to není moc zvykem během mše svaté, modliteb; modlitby jeden za druhého, vkládání rukou na druhé… Prostě něco nezvyklého, neobvyklého, nesetkala jsem se dříve s něčím takovým. Na jednu stranu zvláštní, na druhou stranu krásné. Domů jsme odjížděli s rozpačitými pocity. Tak trochu jsme nevěděli, co si o tom máme myslet. Nicméně to mělo vliv na naše manželství. Něco se změnilo. I když jsme neměli žádné velké problémy, asi jako každý manželský pár, začalo být naše manželství o krapet krásnější. A dalším překvapením bylo, když mi manžel po nějakém čase řekl, že se mu uzdravil palec na noze. Měl velké problémy se zarůstáním nehtu, několikrát s tím byl na operaci, ale stále se to vracelo. Po setkání s otcem Jamesem to přestalo. Ano, modlili jsme se za to, když byla modlitba za uzdravení, ale nevím, jestli jsme tomu tenkrát věřili, že se to může stát. Každopádně, když mi to manžel řekl, tak jsem se rozhodla, že na otce Jamese chci jet příště znovu. Obávala jsem se, že budeme muset čekat rok, než zase přijede, ale Pán Bůh ví nejlépe, co a kdy potřebujeme, takže otec James přijel ještě v říjnu 2011 do Slavkova u Brna.
To už bylo jiné. Měli jsme možnost sedět vpředu, takže jsme na otce Jamese dobře viděli. Do dneška si pamatuju moment, kdy přicházel. Zářila z něho taková radost, pokoj a dobro, že mi přišlo v tu chvíli na mysl jediné – přichází Ježíš mezi nás. Přišel kněz, ale Ježíše nesl v sobě, nesl ho nám.
Byla jsem trochu nachlazená, a jelikož jsme tam seděli v průvanu, tak to moje zdraví trochu odneslo. Když jsem se vrátila, běhali jsme po nemocnicích, protože jsem měla velké bolesti čelisti, krku, zad a pravé ruky, kterou jsem necítila. Prášky nezabíraly. Zubař, neurologie, rehabilitace – tolik odborníků naráz jsem za celý svůj život ještě nezažila. Ale vyřešily se tím jiné zdravotní problémy, takže to všechno bylo jen k užitku a byly vyslyšeny prosby za moje zdraví. Další vyslyšená prosba se ukázala za měsíc od setkání s otcem Jamesem. Jako manželé jsme bydleli rok u rodičů manžela a hledali bydlení. Potřebovali jsme něco za nízkou cenu, protože naše finanční možnosti nebyly nějak velké. Celý rok jsme hledali, ale buď to bylo na spadnutí, nebo moc drahé. Když jsme jeli na otce Jamese, tak jedna z našich proseb byla i za to, abychom našli bydlení, protože bydlet s rodiči v bytě 2+1 dlouho nejde. Během modliteb při adoraci řekl otec James, že 5 párů najde bydlení. Pocítila jsem, že se to týká i nás. Za měsíc od obnovy se nám podařilo sehnat byt na krásném místě, v dobrém stavu a za dobrou cenu. Do té doby žádná taková nabídka nebyla. Setkání s otcem Jamesem nebyla jen o uzdravení, vyslyšení proseb, ale šla mnohem víc do hloubky, do naší víry. Jako věřící manželé stále hledáme hloubku. Nechceme, aby naše manželství bylo jen normální. Přejeme si, aby bylo krásné. Chceme být svatí, chceme, aby Ježíš byl uprostřed nás. Na tomto setkání jsme obdrželi mnoho duchovních milostí a darů.
Proto jsme byli velmi rádi, že letos se v Brně uskutečnila duchovní obnova pro manžele, kterou vedl otec James. Ani nedokážu popsat vše, co jsme zde prožili. Bůh přišel mezi nás.
Co se týká uzdravení, prožila jsem jak tělesné, tak duchovní. Během modlitby za uzdravení z rodových kořenů mně přestaly najednou z ničeho nic bolet záda, které mě předtím trápily tři dny. V duchovní oblasti se uzdravila má velká bolest z nepochopení ze strany kněží a zasvěcených osob, která mne několik let vysilovala. Během této duchovní obnovy se rána zcela zacelila. Už prostě není, je pryč, jako by se to nikdy nestalo. Nedá se to slovy popsat.
Dostali jsme zde velký vnitřní pokoj a jednotu. Od té doby si čteme s manželem společně každý den večer z Bible, modlíme se desátek růžence,… Dříve by to nebylo možné, protože jsme byli, co se týká víry, každý trochu jinde.
Ježíš dělá a chce dělat zázraky i dnes. Jemu patří dík, čest a chvála.


Kolem 20. března 2012 začal mít náš Jan průjmy a zvýšené teploty. Mysleli jsme si, že se jedná jen o běžnou střevní chřipku. Četnost průjmů se však zvyšovala a pak se objevila krev ve stolici, velké bolesti břicha a co půl hodiny nucení na stolici. Jan byl s doprovodem babičky hospitalizován v nemocnici v Prostějově. Po mnoha vyšetřeních, kdy lékaři nenašli nic infekčního a jen bylo značně poškozené tlusté střevo a konečník, byla určena diagnóza: ulcerózní kolitida s variantou Crohnovy choroby. Jan dostával nálevy, kortikoidy, infuze. Po šesti dnech v pondělí Svatého týdne před Velikonocemi došlo ke zlepšení a byla vyhlídka, že Jana ve středu pustí domů. Přes noc z pondělka na úterý začal Jan náhle zvracet a velmi rychle se začaly zhoršovat laboratorní hodnoty ledvin. Odpoledne byl proto převezen do Olomouce na jednotku intenzivní péče, kde lékaři řekli, že se Jan nakazil bacilem, na který v předešlém roce umírali lidé v Německu. Později byl bacil hemoragická Escherichia coli potvrzený. (Vyskytuje se především v kontaminovaném hovězím mase a může se do organismu dostat i po požití kontaminované zeleniny, vody, syrového mléka apod.; bacil vylučuje nebezpečné toxiny, které se ze střeva dostávají krevním řečištěm do různých orgánů, které mohou poškozovat. Dochází k rozpadu červených krvinek a krevních destiček a tím i k dalším následkům, tj. k selhání ledvin, a může dojít až k celkovému selhání organizmu). Janův zdravotní stav se dále zhoršoval, chlapec byl velmi vyčerpaný a oteklý. Lékaři nám řekli, abychom počítali i s tím, že Honzík může zemřít. Skrze Boží prozřetelnost na Zelený čtvrtek nám jeden kněz nabídl pro Jana pomazání nemocných. Na Velký pátek před třetí hodinou byl Honzík kvůli vážnému stavu a pro nutnost dialýzy převezen v doprovodu tatínka do Ostravy. Už od začátku nemoci se za Jana modlilo mnoho lidí a postupně se přidávali další, ale v tento den se začali za Honzíka modlit snad všichni, kdo mohli, a nejen ze všech koutů České republiky. Dokonce se ozvala i paní z USA, že se také za něj modlí. Na Zelený čtvrtek nás provinciál salesiánů P. Vaculík vyzval, abychom všem řekli, ať všichni prosí o přímluvu Ignáce Stuchlého. To se také do velkopátečního večera rychle rozšířilo ke všem lidem. V Ostravě se díky dialýze a transfúzím Janův stav stabilizoval, ani již nebyla potřebná umělá plicní ventilace. Postupně začal Jan víc vnímat. Od neděle Božího milosrdenství se poprvé Honzíkův stav po klinické stránce začal zlepšovat. V týdnu mu byla odstraněna trubička na dialýzu a ke konci týdne byl přeložen na hematologické dětské oddělení. K naší velké radosti Jan postupně udělal první krůčky. Po vyšetřeních jsme se dozvěděli, že kromě ledvin nemá Honzík poškozené jiné orgány a střeva se plně zacelila. V neděli 29. dubna byl Jan propuštěn do domácí léčby.
Děkujeme Pánu Bohu a Panně Marii za dar a milost uzdravení našeho syna. Přestože období jeho nemoci bylo náročné a vyčerpávající, kdy se v našich myšlenkách mísily různé pocity a bylo nám ze všeho moc těžko, snažili jsme se do všeho zvát Pána Ježíše a Pannu Marii. Nemělo smysl ptát se, proč zrovna náš syn, věděli jsme, že Boží prozřetelnost nad vším bdí. I když myšlenka na to, že si Pán může Jana vzít kdykoli k sobě, byla pro nás jako pro rodiče těžká, nechtěli jsme Pánu do toho mluvit, neboť jen Hospodin ví, co je pro Honzíka i pro nás nejlepší. Žasli jsme nad velkým zázrakem řetězce modliteb: kolik lidí a rodin se díky synově nemoci vrátilo k modlitbě, vzalo do rukou růženec, přestože se jej předtím nemodlili, kolik lidí nás modlitbou podpíralo a povzbuzovalo. S nemocí našeho syna silně vnímáme potřebu denně se modlit za všechny trpící a nemocné ve světě, kterých je tak mnoho…
Honzík nyní vypadá a chová se jako zcela zdravé dítě. Značné poškození ledvin, které mu nemoc způsobila, se léčí dlouhodobě. Laboratorní výsledky odběrů se však stále zlepšují. Věříme, že vše je veliké dílo Božího milosrdenství (a také přímluvy Panny Marie a P. Ignáce Stuchlého), protože prodělaná nemoc, pokud nedojde k selhání organismu, mívá podle lékařů velmi vážné následky. Děkujeme všem, kteří se za Honzíka modlili.
Ať vám všem Pán za vše žehná!
Andrea a Jiří Jelínkovi


„JÁ JSEM S TEBOU“ (Listopad 2011)
Radost, Pokoj a Dobro tobě, kdo čteš tato slova a všem dobrým lidem kolem tebe. Děkuji Bohu , tobě i všem, se kterými jsme stále spojeni Milostí Ježíše Krista v tom nepochopitelně nádherném společenství Katolické církve, která má nesmírnou starostivost o každého z nás. I přes slabost a hříšnost každého z nás , touží nás dobrý Bůh obdarovat těmi největšími poklady, které má pro nás připravené v každém okamžiku. Jen ho prosím o tu milost, abychom byli schopni a ochotni je přijímat, a abychom s nimi dokázali pracovat tak, jak si to přeje a zaslouží. Když jsme byli s manželkou letos, v červnu 2011, na duchovních cvičeních s o. Jamesem Manjakalem slyšeli mnozí přítomní, mimo jiné, ,,Věra byla uzdravena z rakoviny, přijmi toto uzdravení,, . Mnozí jsme čekali uzdravení těla, ale Bůh dává daleko víc a měl na mysli rakovinu, kterou trpíme snad všichni -rakovinu duše. Věra porozuměla a uvěřila – přijala uzdravení a velmi změnila postoj k životu. S pokorou a láskou přijímala lidi kolem sebe i svou nemoc- rakovinu ledvin, která byla spojena s velkými bolestmi.Všichni jsme, nebo, spíš, máme být ve škole Boží Lásky. Věrka byla vzorná a učenlivá žačka a tak mohla složit zkoušku dřív. My, kteří zatím zůstáváme v této škole, bychom se měli snažit, abychom prospívali co nejlépe a byli také dobře připraveni. Ještě v sobotu 8.října, v den svého svátku, toužila být Věra na setkání s o. Manjakalem v Praze, kam pozvala také svou nemocnou sestru (také rakovina). I když již byla ve velmi vážném stavu, podstoupila tuto cestu osobní oběti za svou sestru a poslední dny svého života obětovala na úmysl, aby všichni lidé zakusili, jak je Bůh dobrý. Protože Bůh je dobrý a věrný svému Slovu, mimořádným způsobem nás všechny mohl obohatit svou Láskou projevenou mé manželce Věře v její hodině smrti. Její poslední noc byla mimořádná souhra okolností. Řádová sestra Faustina mi nabídla, že se může modlit u postele mé ženy, abych se já mohl připojit, spolu s dcerou, k modlitbám společenství Dvou Srdcí Lásky s o. Montfortem v Zašové. Takto jsme byli Bohem připravováni. Když jsme s dcerou přišli vystřídat sestru Faustinu, byl stav manželky již velmi vážný a tak jsme přivolali katolického kněze,naplněného Boží Láskou, který jí udělil svátost pomazání nemocných, generální absoluci s plnomocnými odustky a modlitbou církve ji převedl přes Práh Naděje. Manželka byla ctitelkou Panny Marie, snad proto toto datum odchodu – poslení den měsíce růžence. Byla také velkou ctitelkou Božího Milosrdenství a Boží Lásky nabídnuté nám slavením Prvních pátků skrze zjevení sv. Markétě Alacoque roku 1675 v Paray-le Monial ve Francii. Pohřeb se konal na první listopadový pátek….Novéna života Věrky byla tímto dnem dovršena. Bůh splnil, co zaslíbil: „Nezemřou ve stavu nemilosti a bez svátostí. Mé Božské Srdce jim bude v posledním okamžiku bezpečným útočištěm.“ Věrka byla úžasná manželka, maminka, sestra, teta, babička,kamarádka…Od chvíle společného obrácení, ke kterému došlo v roce 1992 na Litmanové, na místě zjevení Panny Marie, jsme se snažili aby náš život byl oslavou Boží. Ten den Bůh proměnil naše srdce. Zasaženi Boží nepochopitelnou Láskou jsme od té chvíle kráčeli spolu cestou víry a modlitby. Bůh nás vodil po svých stezkách, kterým jsme často nerozumněli. Vzájemnou podporou a svěřováním všeho těžkého do Božích rukou, jsme vše ve víře překonávali. Od chvíle obrácení na Litmanové začal náš nový život – opravdový život v Bohu a s Bohem. Děkuji Bohu za krásné manželství, za Věrku, která mi byla oporou.
V Kristu a Marii Slávek – Miloslav Sezima, Dolní Bečva